We’ve updated our Terms of Use to reflect our new entity name and address. You can review the changes here.
We’ve updated our Terms of Use. You can review the changes here.

Hrdost

by Kolona feat. Eia

/
  • Streaming + Download

    Includes high-quality download in MP3, FLAC and more. Paying supporters also get unlimited streaming via the free Bandcamp app.

    Můžete přispět libovolnou částkou přes PayPal, nebo částkou na č.ú.: 224476817/0600. Pokud nemáš peníze, napiš "0".
    ********
    You can donate as much as you wish by paypal or at account 224476817/0600. If you have no money, write there "0".

      name your price

     

1.
Zase jsi na netu sjížděl dnešní zprávy hrdostí tě nakrmili, přetejkají stoly nacpeme se jako vzteklý, z huby tečou sliny prahneme po krvi, DNA, nebo po otiscích tvoji fotku už máme, dáme, zařadíme a tak dále pak můžeš bejt hrdej, můžeš bejt hrdá pak se to všecko snadněji hltá najednou nedokážeš muslima vystát jenomže protože asi a nebo možná najednou nedokážeš muslima vystát 11. září – Absurdistán Charlie bin Ladin jméno mé můj tým lidí má silný renomé stopy zametá, než vůbec ňáký vzniknou vlezou ti do hlavy, aplikujou a zmiznou pak je to rychlý, zfleku je z tebe rasista teď je to jasný, může za to islámista za všechny problémy, za který si můžem sami viníme ostatní a deme po nich zuby nehty dokud je neuštvem, pak si najdem jinou oběť změníme ji jméno, účel zůstane stejnej pokud je neuštvem, stigma přece neodpářeš lidi si pamatujou, dopad bude stejnej najednou nedokážeš muslima vystát jenomže protože asi a nebo možná najednou nedokážeš muslima vystát 11. září – Absurdistán Charlie bin Ladin jméno mé můj tým lidí má silný renomé stopy zametá, než vůbec ňáký vzniknou vlezou ti do hlavy, aplikujou a zmiznou jako mor šíří se tyhlety zprávy hrdostí nacpaný fejkový storky urban legendy, mýty a fámy data a grafy, dělaj z nás blázny jenom se snaží odpoutat pozornost rozpoutat strach, co přijde jim vhod zastínit reálný problémy do pozadí mediální masáž si s lůzou poradí náboženství lidi odjakživa rozděluje a ten co vládne, ten pořád ještě panuje zatímco se lidi hádaj, kterej bůh má pravdu represivní složky do šiků si formuje nejradši bys hodil všechny lidi do jednoho pytle tomu, co vládne, tak jenom hraješ do karet zatímco na fejsbuku šíříš další sračku korporace lobujou, na burze stoupaj do nebes většinu médií vlastní ňákej pracháč Babiš, nebo Bakala, Křetinský a Tkáč určujou zákony, zároveň vlnu nevole názorový trendy, držej si nás na uzdě seděj na dvou židlích ze strategický pozice sypou do nás krmení, serou nám do prkenice zacpou nám tak hubu v týhle tichý politice a v klidu si bokem vyřídí tenhle byznys bez hranice najednou nedokážeš muslima vystát jenomže protože asi a nebo možná najednou nedokážeš muslima vystát nic o nich nevíš, stejně pořád prskáš boj proti terorismu – pračka na prachy stejně jako všechny války, politický konflikty stopy zametaj, než vůbec ňáký vzniknou vlezou ti do hlavy, aplikujou a zmiznou náboženství lidi odjakživa rozděluje a ten co vládne, ten pořád ještě panuje zatímco se lidi hádaj, kterej bůh má pravdu represivní složky do šiků si formuje nejradši bys hodil všechny lidi do jednoho pytle tomu, co vládne, tak jenom hraješ do karet zatímco na fejsbuku šíříš další sračku korporace lobujou, na burze stoupaj do nebes jako mor šíří se lidská hloupost neobjektivnost a předpojatost stereotypy, záchvaty agrese tupá stádovitost namísto subverze jenom se snaží odpoutat pozornost rozpoutat strach, co přijde jim vhod zastínit reálný problémy do pozadí mediální masáž si s lůzou poradí
2.
jednou nohou do stejný řeky vstoupím, po kolena v bahně, nikdy znova neprohloupím stejná voda prověřená minulostí, stejná doba vyměřená na vteřiny znova si vychutnám tu starou dobrou pohádku, zítra zas pochovám včerejší vzpomínku znova si vychutnám nejistotu jistoty, dám ti všechno, čemu věříš, dva roky záruky je to tak jednoduchý, podepiš se vlastní krví podmínky bez starostí, výhody bezhraniční tvůj život obohatí moje služba doživotní moje vlivná síla, stejně jako klidná víra budu tady ve zlým, stejně i v dobrým podržím tě za ruku, než odejdeš po svých silná a zdravá, mladá a krásná moudrý a vlivný, sebejistý a pevný vtloukaj ti do hlavy, že smlouvu musíš přečíst, podepsat, naplnit a nechat se jí unýst nejde ti do hlavy, proč proudy jsou tak silný a já tak zase.. jednou nohou do stejný řeky vstoupím, po kolena v bahně, nikdy znova neprohloupím stejná voda prověřená minulostí, stejná doba vyměřená na vteřiny znova si vychutnám tu starou dobrou pohádku, zítra zas pochovám včerejší vzpomínku znova si vychutnám nejistotu jistoty, dám ti všechno, čemu věříš, dva roky záruky není to jednoduchý, upsat se pro cokoli pak splnit povinnosti, zhostit svoji roli vžít se do ostatních, předstírat empatii bít se za ostatní, i když sám jsem slabý zničit všechno zlo, nastolit dobro nakrmit hlad, vystrašit strach silný a zdravý, mladý a krásný moudrá a vlivná, sebejistá a pevná vtloukaj mi do hlavy, co všechno musím přečíst, vyslechnout, udělat a potom se tím řídit nejde mi do hlavy, proč proudy jsou tak silný a já tak zase.. jednou nohou do stejný řeky vstoupím, po kolena v bahně, nikdy znova neprohloupím stejná voda prověřená minulostí, stejná doba vyměřená na vteřiny znova si vychutnám tu starou dobrou pohádku, zítra zas pochovám včerejší vzpomínku znova si vychutnám nejistotu jistoty, dám ti všechno, čemu věříš, dva roky záruky je to tak jednoduchý, upsat se pro cokoli není to jednoduchý, podepsat se vlastní krví
3.
Zůstal jsi trčet v nekonečný koloně tvejch snů, všechny příběhy, co řídí šoféři tvejch dnů Z pruhu do pruhu, přejíždí jak maniaci, i přes smrt v očích jiskru života nevytrácí Za tmavým sklem, skrývají svůj obdiv, tvrdej chleba života, nebo lehkost bytí Leží, nebo běží, obojí je svatý, nesčetněkrát levnější, avšak nedostupný Na burze cenin vrtkavý a lákavý, horký zboží k objednání cenzurou opředený Nikomu se nezavděčí, morálkou jsou střežený, v magnetický válce, kde póly jsou tím stěžejním Války světů, války mozků, protančený valčíkem s prošoupaným střevícem K tomu libá hudba, opojná a sladká, jako nektar květin do války mě volá Podává mi zbraně a odjišťuje, dává mi prst na spoušť a ukazuje Terče, co jsou zřejmý a jasný jak facka, nešťastně však zastiňujou, ty, co skrývá páska V několika vrstvách tak trochu vyčuhuje, pozornosti nepřidá, jenom směle hnije Dál tak plejtvám nábojema na civilní cíle, který drží basu s páskou, všechno pod přísahou Věrností svázaný, za svůj jihád zabíjíme, sypeme to pod tlakem, bratra nepoznáme Věrností svázaný s roubíkem v puse, sucho v puse svírá, kaluže potu, krve. Čekám až se pohne klika, otevřou se dveře, vejdeš do místnosti, ukážeš kus sebe Sundáš mi roubík, rozvážeš provazy, katalyzátorem proženeš všechny pravdy, Z okna se vyhrne jedovatej dým, černej jako svědomí, nebo tvý myšlenky Pak obsadíš moje místo, pomůžu ti s bondáží a budeš čekat až tě vysvobodí
4.
Tenhle svět je pro mě jako stvořenej, stačí mi pár vět – dosáhnu kořene. Někdo to rozebral, potom zase složil, pár kousků chybí, nepoznáš rozdíl. Rovnice stvoření s nekonečnou proměnnou dává prostor umění s maskou bezbrannou. V beránčím obleku skryju vlčí zuby, v houfu bílý vlny nikdo nepozná zlý úmysly. Tenhle svět je pro tebe jako stvořenej, pár kroků vpřed, ostatní předeženeš. Rozebrals mříž a postavil jinou, tvý činy snadno s hrdinskejma splinou. Umíš v tom chodit a tak vždycky pochodíš, smrad z mrtvol pod nohama už necítíš. Sám v bílým rouchu, hlásáš osvětu, oddaní poddaní uctívaj tvou pravdu. Tenhle svět jsem stvořil jenom já, vlastníma rukama mi prošlo každý zrnko písku. Hrady z písku stavím kde se dá, boží úmysly z nich dělaj nedobytnou hradbu. Touhu po vědění vyplení moje taktika, taktika touhu ovládnout, stejně jako vědění. Pravda je tak prostá, jako každá další lež, pravda je tak sprostá, že se za ní stydět budeš. Tenhle svět tvořím jenom já, s bičem v ruce hlídám, to, co vědět nemáš, Tenhle směr určuju já, nedojdeš nikam, i když dlouhou cestu chystáš. Značká bůh ukrývá mnohý, především to, co tam není Co pro jedny, to ne pro druhý, jednotná představa je luxus pro chudý. Každej den plním tašky po okraj, doma narvu do ledničky, vytvářím štěstí. To, co nezpracuju, ostatní ohlodaj, koloběh uzavírám, vytvářím štěstí. Kusy igelitu, jako neprůstřelný sklo, jediný moje zavazadlo na pouti štěstí. Tašky z igelitu plný různejch hodnot, válí se v příkopu podél pouti štěstí. Samozvaný bůh přivítán všemi, co za boží slovo schovaj svoje činy. Ve jménu víry ztratit víru v sebe, někdy je to jednodušší, když jinej rozhoduje. Co na tom, že jsou v tom cizí zájmy, přemýšlení způsobuje bolest hlavy. A tak dál půjdeš až na okraj jámy, bohem povzbuzován, že takhle je to správný. Prudký trhnutí rozervalo tašky, hodnoty se rozprskly na malinký kousky. Kdo je sesbírá, nebude mít lehký spaní, do konce života šikanován všemi. Vhodný prostředí pro moji pomoc, pomůžu ti odejít, donesu ti všechno pod nos. Na skládku levných idejí vysypem tvůj příběh předurčení. (za použití nápovědy náhodných slov z náhodných knih: prudký trhnutí, odpad, hodnota, den, taška, představa, značka, bůh, mříže, stvoření, pomoc)
5.
Na naši vesnici spadla velká bomba, je třeba rychle se spakovat, honem pryč se odtud zfleku dostat Naneštěstí nezbylo nic, co by se dalo pobrat, přes louži do Evropy, do instantní společnosti Přetnout lži vejpůl, zlomit o ně hůl, napíchnout na kůl, poskytnout supům Dát se na prodej , jako ta nejlevnější šlapka, odevzdat se světu na lopatkách. Ten, kdo je na dně, nemůže jít ještě níž - ten, kdo druhý využije má nekonečno možností Jak s lidma vyjebat, život z nich vysát, pak s nima zametat a důstojnost jim sebrat Kapitalismus, co slitování nezná. Kapitalismus, jako masová vražda. Varovali nás, že ta loď už je plná a my jsme moc chudí, mezitím ty lodě troskotají v Lampeduse, oni nechtějí uprchlíky, chtějí návštěvníky s kreditkama, co budou utrácet v Kudamm. (Kudamm – jedna z nejdražších ulic v Berlíně) Lidi, co je spolkla pevnost Evropa - z vězení do vězení svý životy schovat Všechny svý mosty spálit na prach – fouknou ti ho do ksichtu, budeš jen makat Životní minimum, minimální mzda – posluhovat buržoustům, jako jejich kurva. Pro tebe jsou to jenom uprchlíci, co berou lidem práci, jsou nepřizpůsobivý Jsou v tom ale okolnosti, co si nedokážeš představit, životní příběhy smutnější, než cokoli Oni zahodili všechno s vidinou lepšího života, nezbylo jim nic, co by se dalo předat dál Žijem si spokojenej život bohatší střední třídy, neteče nám do bot, zatímco oni se topí Na rozpadlý lodi plující ze Sýrie, rozpadlou károu z Turecka, nebo Ukrajiny, Vlakem z Mongolska, nebo z Číny, v přeplněnejch kontejnerech chcípaj, jako krysy Jestli to přežijou, stanou se z nich otroci, v továrnách na sny od rána, až do noci Bez vlastního života, jako firemní poskoci, bydlení na ubytovně bez jakýhokoli soukromí. Z míst, odkud přichází, je něco v nepořádku, Evropa se tváří jako království míru Ale evropský fondy jsou jen velkou pračkou na prachy a naše sny jsou oběživem bez jakýkoli hodnoty. Zbohatlickýho barmana napadlo, že čím blíž bude jeho bar ke scéně, tím bude mít víc a bude moct vybudovat jeho cool bar – drahej, ale levnější, než kde jinde v Kreuzbergu, kde poslední generace bojovala v ulicích proti systému a zákonům. Tenhle zajímavej příběh je dobrej pro jeho tržby, povídá ty příběhy turistům u svýho krbu. Soudruzi z obsazený uprchlický školy přišli do baru a ptali se, jestli můžou použít jeho záchod a on řekl že ne, protože si myslí, že mu ten jeho záchod ušpiní. On je jeden z příkladů z mnoha, kteří nechtějí být zastánci nemyslí si, že je to hloupý, ale proč by měl něco obětovat? To samý si myslí i týpek vedle ve vchodě. Lidi, co žijou v azylových domech s deportačníma dokumentama, co je vyštípou pryč fízlové, co mlátí - politici, co rozhodujou a většina z nich sere na lidskou důstojnost svoboda tisku je ignorovaná, novináři zůstávají v kanclu někteří z nich píšou, že solidarita není důležitá a je tu velká většina lidí, co jsou potichu a lidí, co si myslí, že tu není místo pro všechny jsou tu lidi, co bojujou a vyjadřujou solidaritu. Každej může něco udělat, je tu spousta možností. A já taky můžu udělat víc – radši umřu se „špatnejma“ názorama, než s žádnejma. Varovali nás, že ta loď už je plná a my jsme moc chudí, mezitím ty lodě troskotají v Lampeduse, oni nechtějí uprchlíky, chtějí návštěvníky s kreditkama, co budou utrácet v Kudamm.
6.
Jednou jako cesta, podruhý jako trest jako jedna z mála čeká na svůj čas ďáblova kostka, co skrývá svoji zlost chvěje se ti v rukách, budí zvědavost tvoje teplo v dlaních rozezní koloběh je jím pohonnou hmotou, živou vodou taje jsou tou drogou, co nedá ti spát donutí tě podlehnout, života se bát. Tak tě to zase svádí na temnou stranu krev se vaří, o to víc se snažíš na druhý straně tvý zbraně nemaj žádnou sílu čím víc se snažíš , tím míň ucítíš Mlčky se vkrádá, larvy pokládá který sajou jedy z těla, ukájí svůj hlad potichu se hlásí, žilou si pustí v louži rudejch vzpomínek čeká na svůj čas kterej přijde v pravou chvíli – očekáván vkrade se ti do paměti – je vítán jako houba saje veškerý taje nikoho nepřekvapí, co bylo dřív jedinečný Představivost sází cibule zlosti nezávislost krmí svý hosty kape jim od huby medová záplata spokojená v dlaních, čeká na svůj čas.
7.
V noci se plíží, se stínem si hraje, touhle tou nocí adrenalin vládne srdce ho tíží, jako papír vlaje, napůl ho to děsí, napůl ho to jako magnet k sobě táhne denodenně s koulí u nohy, platit z plánů zálohy na náhody, sledování parlamentních interpelací národy utopený v hospodě jak kočičí vrhy, tak zbytečný hektolitry zabitejch myšlenek a nadějí mizí v pisoáru, do oběhu se navrací v tomhle memoáru, kde vzpomínky se vytrácí chtěl se dostat dál, udělat vítr v kleci s pár lidma zničit stát a všechny špatný věci ve dne přemejšlet a v noci konat činy neusnout na vavřínech a o něco se opřít v noci se plíží, se stínem si hraje, touhle tou nocí jak po másle projde všechno je to vymyšlený, všechno to klapne, konečně svý myšlenky do ksichtu všem flusne v noci se plíží, se stínem si hraje, v báglu cajky chrastí, pot z něho leje nic není napínavý, jako pocit, co v něm hoří když přijde ukojení z toho, o čem nikdo neví. Nikdo se nedozví, kdo za tím vězí systém oslabí, avšak ho nepoloží okamžik se blíží, s osudem si hraje, touhle tou nocí shodí svoje břímě i když se zdá, že jeden člověk nic nezmůže, jeho odhodlání není žádná flinta v žitě okamžik se blíží, se stínem si hraje, ruce se mu klepou, adrenalin vládne musí se koncentrovat, nervy vyblokovat, napůl ho to děsí, napůl ho to jako magnet k sobě táhne kdo se stínu bojí, na okovy si zvykne, je to tak snadný, stačí když oči přivřeš pak už v tom jedeš, namočenej až po uši přesvědčenej, omámenej svoji prázdnou lehkostí ať už pálíš mosty, nebo náhodný korporáty ničíš svou kreditku, nebo cizí kariéry on se stínu nebál, přihrál mu do karet, v akci ho saportoval, kuráží ho napumpoval i když byl sám, zvládl to a ukázal, že jedna přímá akce vydá za tisíc kecalů.
8.
Čekám na svý zapomenutý vidiny z budoucnosti Ctnosti na výsosti, nesmyslnost osobnosti Beze smyslu na morek kosti vytáhnu dřeň, Jádro pudla, centrum dění tvýho snění, jedinýho tvýho jmění Vidiny sny a plány, předem nalajnovaný dráhy Jedem namazaný brány, další roky tvrdý vlády, další kroky bez podlahy Další stopy k nepoznání Nic, co by se dalo následovat. Nic, co by ti dalo zabrat. Mozek se rozmělní, svý skilly zapomeneš Emoce odezní, svý pocity nerozkreješ Tvý svaly zakrní, z místa se nikdy nehneš Tvý chutě jediný, jazykem nerozevřeš Všechno má svý místo nechutně předurčený Oslabit tvý kořeny jedem, je to, co plánu chybí Tvý kroky maj svůj plán, tvý plány maj svý kroky Tvůj jed tě pohání, dělá z tebe kostku ledu. Svý kapky rozpuštěný paprsky světla objímají, Jako slzy se z očí rojí, katarzí to celý smrdí, Co mi zbývá, prášky mě nepřesvědčí, mám svůj svět i bez depresí Do žíly bez injekce, štěstí jako antikoncepce Z ledu je teď ledovec, z voru se stává ledoborec Měníš svý skupenství, jako obsah skříně Umím se přizpůsobit, mimikry přenastavit, odrazit se bez dna, Vzít to na svý bedra. Všechnu tíhu světa kladkostrojem vochcat, přenýst váhu jinam, aniž bych se posral Minulost mě nedohoní, nekazí mý tvrdý spaní Nediktuje si podmínky, nároky a precedenty Ledový skupenství můj život prodlužuje, moji lhůtu spotřební čas nikdy nedožene Tekutej dusík bradavice vypaluje, koluje v mejch žilách, život v těle aktivuje Živím se neúspěchem, proto jsem tak silný, jsem rozšířenější, než hipstři, chytrej jako krysy Chtěl bych se otevřít, ledovým dechem ovlažit tu horkou pustinu, duševní saharu V karavaně světla najít ten nejslabší článek, dojít až na okraj, najít pramen vody, změnit ho na led a nechat v něm nohy jako strom pak kvést, mít svý vlastní plody. pak počkám na sběrače, sklidí mou úrodu, mý plody na stáncích promění za jinou drogu dostat se do podvědomí, rozbourat síť vědomí ovládnout stav mysli, dostat se nad parlamenty. stát se zvykem. Stát se obyčejem. Být tvým pánem. Být tvým bohem.
9.
mám se rád, miluju sám sebe, když na to přijde, tak si snesu modrý z nebe pro sebe obětuju všechny svý kamarády, dřív, nebo pozděj se stejně otočíte zády svět se netočí kolem nějaký žhavý koule, není rozhodčí, co by vzdal se svojí role, já jsem ten stěžejní, skillů mám až na půdu, svý praktiky bezpáteřní jako eso v rukávu mám se rád, miluju sám sebe, odevzdat se světu, na to pes sere co mi to je platný, když sám na sebe zapomenu, moje tělo zlatý nacpu někam do archivu spolu s ostatníma vzpomínat na starý dobrý časy, ne, děkuju, nechci, noční můry leda v noci než se plácat v minulosti, to si radši vytyčím plán, než se dostat do svý pasti, to si radši poradím sám mám se bát, nebo se bát tebe, nabízíš mi ruku, v náručí zlatý sele k tomu půlku království, truhlu plnou peněz, takový neštěstí mě mohlo potkat leda ve snech, jsem si jistej, že tohle bude bolet, pár vteřin s tebou potrvá několik let možná budu bohatej, ale brzo starej to se radši přerodím na ostrov pustej svět se netočí kolem nějaký žhavý koule, není rozhodčí, co by vzdal se svojí role, já jsem ten stěžejní, skillů mám až na půdu, svý praktiky bezpáteřní jako eso v rukávu mám se smát, nebo mám brečet je to smůla, nebo štěstí, to bych rád věděl něco, co mě uspokojí, nebo jenom úděl upadnout do zapomnění, dotáhnout svůj účel mít se rád je tlustá čára přes rozpočet bít se dál je velkej luxus pro pár děcek dostat se až na vrchol bez všech šerpů okolo v očích všech princezen bejt frajer jenom na oko ref mám se rád, miluju sám sebe mám se bát, nebo se bát tebe mám se smát, nebo mám brečet, mám ti to pošeptat, nebo jen tak ječet?
10.
Zastav se v čase, udělej si chvilku, neplacenou dovolenou bankovního účtu sotva lapáš po dechu, smyčku si však utahuješ, přiškrcenou vidinou světlo dne oslavuješ stačí ti málo, jídlo, hry a drogy, zacyklený ukájení pudový banky dráždivý dotyky kdejaký utopie malujou nový horizonty naivní letargie listy kalendáře trháš jako o život, prázdný papíry, co čekaj na svůj inkoust ten se ti však vpíjí pod kůži, stáváš se tak hráčem s nečitelnou kuráží zastav se v čase, inkoust patří na papír tvoje šifry kódovaný servíruj na talíř zastav se v čase, inkoustovou kůži na trh polož vedle ostatních zbytečných blbostí zastav se v čase a ignoruj ho, diktátora zkurvenýho – ignoruj ho on je přece tím, kdo určuje pravidla, plánuje tvůj život, užírá ti z oběda Zastav se v čase, udělej si chvilku, neplacenou dovolenou bankovního účtu sotva lapáš po dechu, smyčka se dál utahuje, přiškrcená vidina světlo dne oslavuje. A spolu s tebou a se mnou všichni slaví každou blbost zapíjí, pak do díry zmizí.

about

"Hrdost" zvukovým doprovodem obohatil BongoKat aka Afarastafa a ženským hlasem doprovodila Eia a Lena Stöhrfaktor.

10-trax album "Hrdost" (czech word for "Pride"), was supported by beats of BongoKat aka Afarastafa and voice of Eia and Lena Stöhrfaktor.

credits

released May 29, 2015

Vrakbar studio Jihlava 2014/2015
Mix: Chyba
Master: Bongokat aka Afarastafa
Album art: Chyba

kolona.musicforliberation.com
Chyba records chyba.a-punk.cz

license

tags

about

chyba Czech Republic

CHYBA records je malej DIY label, kterej se zaměřuje na hudbu, co má co říct.
★★★
CHYBA records is a small DIY label, which is focusing on music, which have something to say.

contact / help

Contact chyba

Streaming and
Download help

Report this album or account

If you like Hrdost, you may also like: