1. |
Hrdost feat. Eia
03:33
|
|||
Zase jsi na netu sjížděl dnešní zprávy
hrdostí tě nakrmili, přetejkají stoly
nacpeme se jako vzteklý, z huby tečou sliny
prahneme po krvi, DNA, nebo po otiscích
tvoji fotku už máme, dáme, zařadíme a tak dále
pak můžeš bejt hrdej, můžeš bejt hrdá
pak se to všecko snadněji hltá
najednou nedokážeš muslima vystát
jenomže protože asi a nebo možná
najednou nedokážeš muslima vystát
11. září – Absurdistán
Charlie bin Ladin jméno mé
můj tým lidí má silný renomé
stopy zametá, než vůbec ňáký vzniknou
vlezou ti do hlavy, aplikujou a zmiznou
pak je to rychlý, zfleku je z tebe rasista
teď je to jasný, může za to islámista
za všechny problémy, za který si můžem sami
viníme ostatní a deme po nich zuby nehty
dokud je neuštvem, pak si najdem jinou oběť
změníme ji jméno, účel zůstane stejnej
pokud je neuštvem, stigma přece neodpářeš
lidi si pamatujou, dopad bude stejnej
najednou nedokážeš muslima vystát
jenomže protože asi a nebo možná
najednou nedokážeš muslima vystát
11. září – Absurdistán
Charlie bin Ladin jméno mé
můj tým lidí má silný renomé
stopy zametá, než vůbec ňáký vzniknou
vlezou ti do hlavy, aplikujou a zmiznou
jako mor šíří se tyhlety zprávy
hrdostí nacpaný fejkový storky
urban legendy, mýty a fámy
data a grafy, dělaj z nás blázny
jenom se snaží odpoutat pozornost
rozpoutat strach, co přijde jim vhod
zastínit reálný problémy do pozadí
mediální masáž si s lůzou poradí
náboženství lidi odjakživa rozděluje
a ten co vládne, ten pořád ještě panuje
zatímco se lidi hádaj, kterej bůh má pravdu
represivní složky do šiků si formuje
nejradši bys hodil všechny lidi do jednoho pytle
tomu, co vládne, tak jenom hraješ do karet
zatímco na fejsbuku šíříš další sračku
korporace lobujou, na burze stoupaj do nebes
většinu médií vlastní ňákej pracháč
Babiš, nebo Bakala, Křetinský a Tkáč
určujou zákony, zároveň vlnu nevole
názorový trendy, držej si nás na uzdě
seděj na dvou židlích ze strategický pozice
sypou do nás krmení, serou nám do prkenice
zacpou nám tak hubu v týhle tichý politice
a v klidu si bokem vyřídí tenhle byznys bez hranice
najednou nedokážeš muslima vystát
jenomže protože asi a nebo možná
najednou nedokážeš muslima vystát
nic o nich nevíš, stejně pořád prskáš
boj proti terorismu – pračka na prachy
stejně jako všechny války, politický konflikty
stopy zametaj, než vůbec ňáký vzniknou
vlezou ti do hlavy, aplikujou a zmiznou
náboženství lidi odjakživa rozděluje
a ten co vládne, ten pořád ještě panuje
zatímco se lidi hádaj, kterej bůh má pravdu
represivní složky do šiků si formuje
nejradši bys hodil všechny lidi do jednoho pytle
tomu, co vládne, tak jenom hraješ do karet
zatímco na fejsbuku šíříš další sračku
korporace lobujou, na burze stoupaj do nebes
jako mor šíří se lidská hloupost
neobjektivnost a předpojatost
stereotypy, záchvaty agrese
tupá stádovitost namísto subverze
jenom se snaží odpoutat pozornost
rozpoutat strach, co přijde jim vhod
zastínit reálný problémy do pozadí
mediální masáž si s lůzou poradí
|
||||
2. |
Smlouva feat. Eia
02:58
|
|||
jednou nohou do stejný řeky vstoupím, po kolena v bahně, nikdy znova neprohloupím
stejná voda prověřená minulostí, stejná doba vyměřená na vteřiny
znova si vychutnám tu starou dobrou pohádku, zítra zas pochovám včerejší vzpomínku
znova si vychutnám nejistotu jistoty, dám ti všechno, čemu věříš,
dva roky záruky
je to tak jednoduchý, podepiš se vlastní krví
podmínky bez starostí, výhody bezhraniční
tvůj život obohatí moje služba doživotní
moje vlivná síla, stejně jako klidná víra
budu tady ve zlým, stejně i v dobrým
podržím tě za ruku, než odejdeš po svých
silná a zdravá, mladá a krásná
moudrý a vlivný, sebejistý a pevný
vtloukaj ti do hlavy, že smlouvu musíš přečíst, podepsat, naplnit a nechat se jí unýst
nejde ti do hlavy, proč proudy jsou tak silný a já tak zase..
jednou nohou do stejný řeky vstoupím, po kolena v bahně, nikdy znova neprohloupím
stejná voda prověřená minulostí, stejná doba vyměřená na vteřiny
znova si vychutnám tu starou dobrou pohádku, zítra zas pochovám včerejší vzpomínku
znova si vychutnám nejistotu jistoty, dám ti všechno, čemu věříš,
dva roky záruky
není to jednoduchý, upsat se pro cokoli
pak splnit povinnosti, zhostit svoji roli
vžít se do ostatních, předstírat empatii
bít se za ostatní, i když sám jsem slabý
zničit všechno zlo, nastolit dobro
nakrmit hlad, vystrašit strach
silný a zdravý, mladý a krásný
moudrá a vlivná, sebejistá a pevná
vtloukaj mi do hlavy, co všechno musím přečíst, vyslechnout, udělat a potom se tím řídit
nejde mi do hlavy, proč proudy jsou tak silný a já tak zase..
jednou nohou do stejný řeky vstoupím, po kolena v bahně, nikdy znova neprohloupím
stejná voda prověřená minulostí, stejná doba vyměřená na vteřiny
znova si vychutnám tu starou dobrou pohádku, zítra zas pochovám včerejší vzpomínku
znova si vychutnám nejistotu jistoty, dám ti všechno, čemu věříš,
dva roky záruky
je to tak jednoduchý, upsat se pro cokoli
není to jednoduchý, podepsat se vlastní krví
|
||||
3. |
Přísaha feat. Eia
03:03
|
|||
Zůstal jsi trčet v nekonečný koloně tvejch snů, všechny příběhy, co řídí šoféři tvejch dnů
Z pruhu do pruhu, přejíždí jak maniaci, i přes smrt v očích jiskru života nevytrácí
Za tmavým sklem, skrývají svůj obdiv, tvrdej chleba života, nebo lehkost bytí
Leží, nebo běží, obojí je svatý, nesčetněkrát levnější, avšak nedostupný
Na burze cenin vrtkavý a lákavý, horký zboží k objednání cenzurou opředený
Nikomu se nezavděčí, morálkou jsou střežený, v magnetický válce, kde póly jsou tím stěžejním
Války světů, války mozků, protančený valčíkem s prošoupaným střevícem
K tomu libá hudba, opojná a sladká, jako nektar květin do války mě volá
Podává mi zbraně a odjišťuje, dává mi prst na spoušť a ukazuje
Terče, co jsou zřejmý a jasný jak facka, nešťastně však zastiňujou, ty, co skrývá páska
V několika vrstvách tak trochu vyčuhuje, pozornosti nepřidá, jenom směle hnije
Dál tak plejtvám nábojema na civilní cíle, který drží basu s páskou, všechno pod přísahou
Věrností svázaný, za svůj jihád zabíjíme, sypeme to pod tlakem, bratra nepoznáme
Věrností svázaný s roubíkem v puse, sucho v puse svírá, kaluže potu, krve.
Čekám až se pohne klika, otevřou se dveře, vejdeš do místnosti, ukážeš kus sebe
Sundáš mi roubík, rozvážeš provazy, katalyzátorem proženeš všechny pravdy,
Z okna se vyhrne jedovatej dým, černej jako svědomí, nebo tvý myšlenky
Pak obsadíš moje místo, pomůžu ti s bondáží a budeš čekat až tě vysvobodí
|
||||
4. |
Hrady z písku feat. Eia
03:55
|
|||
Tenhle svět je pro mě jako stvořenej, stačí mi pár vět – dosáhnu kořene.
Někdo to rozebral, potom zase složil, pár kousků chybí, nepoznáš rozdíl.
Rovnice stvoření s nekonečnou proměnnou dává prostor umění s maskou bezbrannou.
V beránčím obleku skryju vlčí zuby, v houfu bílý vlny nikdo nepozná zlý úmysly.
Tenhle svět je pro tebe jako stvořenej, pár kroků vpřed, ostatní předeženeš.
Rozebrals mříž a postavil jinou, tvý činy snadno s hrdinskejma splinou.
Umíš v tom chodit a tak vždycky pochodíš, smrad z mrtvol pod nohama už necítíš.
Sám v bílým rouchu, hlásáš osvětu, oddaní poddaní uctívaj tvou pravdu.
Tenhle svět jsem stvořil jenom já, vlastníma rukama mi prošlo každý zrnko písku.
Hrady z písku stavím kde se dá, boží úmysly z nich dělaj nedobytnou hradbu.
Touhu po vědění vyplení moje taktika, taktika touhu ovládnout, stejně jako vědění.
Pravda je tak prostá, jako každá další lež, pravda je tak sprostá, že se za ní stydět budeš.
Tenhle svět tvořím jenom já, s bičem v ruce hlídám, to, co vědět nemáš,
Tenhle směr určuju já, nedojdeš nikam, i když dlouhou cestu chystáš.
Značká bůh ukrývá mnohý, především to, co tam není
Co pro jedny, to ne pro druhý, jednotná představa je luxus pro chudý.
Každej den plním tašky po okraj, doma narvu do ledničky, vytvářím štěstí.
To, co nezpracuju, ostatní ohlodaj, koloběh uzavírám, vytvářím štěstí.
Kusy igelitu, jako neprůstřelný sklo, jediný moje zavazadlo na pouti štěstí.
Tašky z igelitu plný různejch hodnot, válí se v příkopu podél pouti štěstí.
Samozvaný bůh přivítán všemi, co za boží slovo schovaj svoje činy.
Ve jménu víry ztratit víru v sebe, někdy je to jednodušší, když jinej rozhoduje.
Co na tom, že jsou v tom cizí zájmy, přemýšlení způsobuje bolest hlavy.
A tak dál půjdeš až na okraj jámy, bohem povzbuzován, že takhle je to správný.
Prudký trhnutí rozervalo tašky, hodnoty se rozprskly na malinký kousky.
Kdo je sesbírá, nebude mít lehký spaní, do konce života šikanován všemi.
Vhodný prostředí pro moji pomoc, pomůžu ti odejít, donesu ti všechno pod nos.
Na skládku levných idejí vysypem tvůj příběh předurčení.
(za použití nápovědy náhodných slov z náhodných knih: prudký trhnutí, odpad, hodnota, den, taška, představa, značka, bůh, mříže, stvoření, pomoc)
|
||||
5. |
||||
Na naši vesnici spadla velká bomba, je třeba rychle se spakovat, honem pryč se odtud zfleku dostat
Naneštěstí nezbylo nic, co by se dalo pobrat, přes louži do Evropy, do instantní společnosti
Přetnout lži vejpůl, zlomit o ně hůl, napíchnout na kůl, poskytnout supům
Dát se na prodej , jako ta nejlevnější šlapka, odevzdat se světu na lopatkách.
Ten, kdo je na dně, nemůže jít ještě níž - ten, kdo druhý využije má nekonečno možností
Jak s lidma vyjebat, život z nich vysát, pak s nima zametat a důstojnost jim sebrat
Kapitalismus, co slitování nezná.
Kapitalismus, jako masová vražda.
Varovali nás, že ta loď už je plná a my jsme moc chudí, mezitím ty lodě troskotají v Lampeduse,
oni nechtějí uprchlíky, chtějí návštěvníky s kreditkama, co budou utrácet v Kudamm.
(Kudamm – jedna z nejdražších ulic v Berlíně)
Lidi, co je spolkla pevnost Evropa - z vězení do vězení svý životy schovat
Všechny svý mosty spálit na prach – fouknou ti ho do ksichtu, budeš jen makat
Životní minimum, minimální mzda – posluhovat buržoustům, jako jejich kurva.
Pro tebe jsou to jenom uprchlíci, co berou lidem práci, jsou nepřizpůsobivý
Jsou v tom ale okolnosti, co si nedokážeš představit, životní příběhy smutnější, než cokoli
Oni zahodili všechno s vidinou lepšího života, nezbylo jim nic, co by se dalo předat dál
Žijem si spokojenej život bohatší střední třídy, neteče nám do bot, zatímco oni se topí
Na rozpadlý lodi plující ze Sýrie, rozpadlou károu z Turecka, nebo Ukrajiny,
Vlakem z Mongolska, nebo z Číny, v přeplněnejch kontejnerech chcípaj, jako krysy
Jestli to přežijou, stanou se z nich otroci, v továrnách na sny od rána, až do noci
Bez vlastního života, jako firemní poskoci, bydlení na ubytovně bez jakýhokoli soukromí.
Z míst, odkud přichází, je něco v nepořádku, Evropa se tváří jako království míru
Ale evropský fondy jsou jen velkou pračkou na prachy a naše sny jsou oběživem bez jakýkoli hodnoty.
Zbohatlickýho barmana napadlo, že čím blíž bude jeho bar ke scéně,
tím bude mít víc a bude moct vybudovat jeho cool bar – drahej, ale levnější, než kde jinde v Kreuzbergu, kde poslední generace bojovala v ulicích proti systému a zákonům.
Tenhle zajímavej příběh je dobrej pro jeho tržby, povídá ty příběhy turistům u svýho krbu.
Soudruzi z obsazený uprchlický školy přišli do baru a ptali se, jestli můžou použít jeho záchod
a on řekl že ne, protože si myslí, že mu ten jeho záchod ušpiní.
On je jeden z příkladů z mnoha, kteří nechtějí být zastánci
nemyslí si, že je to hloupý, ale proč by měl něco obětovat?
To samý si myslí i týpek vedle ve vchodě.
Lidi, co žijou v azylových domech s deportačníma dokumentama, co je vyštípou pryč
fízlové, co mlátí - politici, co rozhodujou a většina z nich sere na lidskou důstojnost
svoboda tisku je ignorovaná, novináři zůstávají v kanclu
někteří z nich píšou, že solidarita není důležitá
a je tu velká většina lidí, co jsou potichu a lidí, co si myslí, že tu není místo pro všechny
jsou tu lidi, co bojujou a vyjadřujou solidaritu. Každej může něco udělat, je tu spousta možností.
A já taky můžu udělat víc – radši umřu se „špatnejma“ názorama, než s žádnejma.
Varovali nás, že ta loď už je plná a my jsme moc chudí, mezitím ty lodě troskotají v Lampeduse,
oni nechtějí uprchlíky, chtějí návštěvníky s kreditkama, co budou utrácet v Kudamm.
|
||||
6. |
Temná strana feat. Eia
03:53
|
|||
Jednou jako cesta, podruhý jako trest
jako jedna z mála čeká na svůj čas
ďáblova kostka, co skrývá svoji zlost
chvěje se ti v rukách, budí zvědavost
tvoje teplo v dlaních rozezní koloběh
je jím pohonnou hmotou, živou vodou
taje jsou tou drogou, co nedá ti spát
donutí tě podlehnout, života se bát.
Tak tě to zase svádí na temnou stranu
krev se vaří, o to víc se snažíš
na druhý straně tvý zbraně nemaj žádnou sílu
čím víc se snažíš , tím míň ucítíš
Mlčky se vkrádá, larvy pokládá
který sajou jedy z těla, ukájí svůj hlad
potichu se hlásí, žilou si pustí
v louži rudejch vzpomínek čeká na svůj čas
kterej přijde v pravou chvíli – očekáván
vkrade se ti do paměti – je vítán
jako houba saje veškerý taje
nikoho nepřekvapí, co bylo dřív jedinečný
Představivost sází cibule zlosti
nezávislost krmí svý hosty
kape jim od huby medová záplata
spokojená v dlaních, čeká na svůj čas.
|
||||
7. |
Stínohra feat. Eia
03:36
|
|||
V noci se plíží, se stínem si hraje, touhle tou nocí adrenalin vládne
srdce ho tíží, jako papír vlaje, napůl ho to děsí,
napůl ho to jako magnet k sobě táhne
denodenně s koulí u nohy, platit z plánů zálohy na náhody,
sledování parlamentních interpelací
národy utopený v hospodě jak kočičí vrhy,
tak zbytečný
hektolitry zabitejch myšlenek a nadějí mizí v pisoáru, do oběhu se navrací
v tomhle memoáru, kde vzpomínky se vytrácí
chtěl se dostat dál, udělat vítr v kleci
s pár lidma zničit stát a všechny špatný věci
ve dne přemejšlet a v noci konat činy
neusnout na vavřínech a o něco se opřít
v noci se plíží, se stínem si hraje, touhle tou nocí jak po másle projde
všechno je to vymyšlený, všechno to klapne, konečně svý myšlenky do ksichtu všem flusne
v noci se plíží, se stínem si hraje, v báglu cajky chrastí, pot z něho leje
nic není napínavý, jako pocit, co v něm hoří
když přijde ukojení z toho, o čem nikdo neví.
Nikdo se nedozví, kdo za tím vězí
systém oslabí, avšak ho nepoloží
okamžik se blíží, s osudem si hraje, touhle tou nocí shodí svoje břímě
i když se zdá, že jeden člověk nic nezmůže, jeho odhodlání není žádná flinta v žitě
okamžik se blíží, se stínem si hraje, ruce se mu klepou, adrenalin vládne
musí se koncentrovat, nervy vyblokovat, napůl ho to děsí,
napůl ho to jako magnet k sobě táhne
kdo se stínu bojí, na okovy si zvykne, je to tak snadný, stačí když oči přivřeš
pak už v tom jedeš, namočenej až po uši
přesvědčenej, omámenej svoji prázdnou lehkostí
ať už pálíš mosty, nebo náhodný korporáty
ničíš svou kreditku, nebo cizí kariéry
on se stínu nebál, přihrál mu do karet, v akci ho saportoval, kuráží ho napumpoval
i když byl sám, zvládl to a ukázal, že jedna přímá akce vydá za tisíc kecalů.
|
||||
8. |
Ledový Král
03:27
|
|||
Čekám na svý zapomenutý vidiny z budoucnosti
Ctnosti na výsosti, nesmyslnost osobnosti
Beze smyslu na morek kosti vytáhnu dřeň,
Jádro pudla, centrum dění tvýho snění, jedinýho tvýho jmění
Vidiny sny a plány, předem nalajnovaný dráhy
Jedem namazaný brány, další roky tvrdý vlády, další kroky bez podlahy
Další stopy k nepoznání
Nic, co by se dalo následovat.
Nic, co by ti dalo zabrat.
Mozek se rozmělní, svý skilly zapomeneš
Emoce odezní, svý pocity nerozkreješ
Tvý svaly zakrní, z místa se nikdy nehneš
Tvý chutě jediný, jazykem nerozevřeš
Všechno má svý místo nechutně předurčený
Oslabit tvý kořeny jedem, je to, co plánu chybí
Tvý kroky maj svůj plán, tvý plány maj svý kroky
Tvůj jed tě pohání, dělá z tebe kostku ledu.
Svý kapky rozpuštěný paprsky světla objímají,
Jako slzy se z očí rojí, katarzí to celý smrdí,
Co mi zbývá, prášky mě nepřesvědčí, mám svůj svět i bez depresí
Do žíly bez injekce, štěstí jako antikoncepce
Z ledu je teď ledovec, z voru se stává ledoborec
Měníš svý skupenství, jako obsah skříně
Umím se přizpůsobit, mimikry přenastavit, odrazit se bez dna,
Vzít to na svý bedra.
Všechnu tíhu světa kladkostrojem vochcat, přenýst váhu jinam, aniž bych se posral
Minulost mě nedohoní, nekazí mý tvrdý spaní
Nediktuje si podmínky, nároky a precedenty
Ledový skupenství můj život prodlužuje, moji lhůtu spotřební čas nikdy nedožene
Tekutej dusík bradavice vypaluje, koluje v mejch žilách, život v těle aktivuje
Živím se neúspěchem, proto jsem tak silný, jsem rozšířenější, než hipstři, chytrej jako krysy
Chtěl bych se otevřít, ledovým dechem ovlažit tu horkou pustinu, duševní saharu
V karavaně světla najít ten nejslabší článek,
dojít až na okraj, najít pramen vody, změnit ho na led a nechat v něm nohy
jako strom pak kvést, mít svý vlastní plody.
pak počkám na sběrače, sklidí mou úrodu, mý plody na stáncích promění za jinou drogu
dostat se do podvědomí, rozbourat síť vědomí
ovládnout stav mysli, dostat se nad parlamenty.
stát se zvykem. Stát se obyčejem.
Být tvým pánem. Být tvým bohem.
|
||||
9. |
Mít se rád feat. Eia
03:09
|
|||
mám se rád, miluju sám sebe, když na to přijde, tak si snesu modrý z nebe
pro sebe obětuju všechny svý kamarády, dřív, nebo pozděj se stejně otočíte zády
svět se netočí kolem nějaký žhavý koule,
není rozhodčí, co by vzdal se svojí role,
já jsem ten stěžejní, skillů mám až na půdu,
svý praktiky bezpáteřní jako eso v rukávu
mám se rád, miluju sám sebe, odevzdat se světu, na to pes sere
co mi to je platný, když sám na sebe zapomenu, moje tělo zlatý nacpu někam do archivu
spolu s ostatníma vzpomínat na starý dobrý časy,
ne, děkuju, nechci, noční můry leda v noci
než se plácat v minulosti, to si radši vytyčím plán,
než se dostat do svý pasti, to si radši poradím sám
mám se bát, nebo se bát tebe,
nabízíš mi ruku, v náručí zlatý sele
k tomu půlku království, truhlu plnou peněz,
takový neštěstí mě mohlo potkat leda ve snech,
jsem si jistej, že tohle bude bolet, pár vteřin s tebou potrvá několik let
možná budu bohatej, ale brzo starej
to se radši přerodím na ostrov pustej
svět se netočí kolem nějaký žhavý koule,
není rozhodčí, co by vzdal se svojí role,
já jsem ten stěžejní, skillů mám až na půdu,
svý praktiky bezpáteřní jako eso v rukávu
mám se smát, nebo mám brečet
je to smůla, nebo štěstí, to bych rád věděl
něco, co mě uspokojí, nebo jenom úděl
upadnout do zapomnění, dotáhnout svůj účel
mít se rád je tlustá čára přes rozpočet
bít se dál je velkej luxus pro pár děcek
dostat se až na vrchol bez všech šerpů okolo
v očích všech princezen bejt frajer jenom na oko
ref
mám se rád, miluju sám sebe
mám se bát, nebo se bát tebe
mám se smát, nebo mám brečet,
mám ti to pošeptat, nebo jen tak ječet?
|
||||
10. |
V čase feat. Eia
02:01
|
|||
Zastav se v čase, udělej si chvilku, neplacenou dovolenou bankovního účtu
sotva lapáš po dechu, smyčku si však utahuješ, přiškrcenou vidinou světlo dne oslavuješ
stačí ti málo, jídlo, hry a drogy, zacyklený ukájení pudový banky
dráždivý dotyky kdejaký utopie malujou nový horizonty naivní letargie
listy kalendáře trháš jako o život, prázdný papíry, co čekaj na svůj inkoust
ten se ti však vpíjí pod kůži, stáváš se tak hráčem s nečitelnou kuráží
zastav se v čase, inkoust patří na papír
tvoje šifry kódovaný servíruj na talíř
zastav se v čase, inkoustovou kůži na trh
polož vedle ostatních zbytečných blbostí
zastav se v čase a ignoruj ho,
diktátora zkurvenýho – ignoruj ho
on je přece tím, kdo určuje pravidla, plánuje tvůj život, užírá ti z oběda
Zastav se v čase, udělej si chvilku, neplacenou dovolenou bankovního účtu
sotva lapáš po dechu, smyčka se dál utahuje, přiškrcená vidina světlo dne oslavuje.
A spolu s tebou a se mnou všichni slaví
každou blbost zapíjí, pak do díry zmizí.
|
chyba Czech Republic
CHYBA records je malej DIY label, kterej se zaměřuje na hudbu, co má co říct.
★★★
CHYBA records is a small DIY label, which is focusing on music, which have something to say.
Streaming and Download help
If you like Hrdost, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp